Něco z historie automatizace obráběcích strojů

Snaha ulehčit si práci je člověku vlastní. Jakmile to bylo možné, pomáhal si různými vynálezy, jako bylo kolo, kladka nebo páka. S vývojem člověka se vyvíjely i jeho nástroje a stroje. Přišel kladkostroj, hrnčířský kruh či tkalcovský stav. Vzhledem k tomu, že tyto stroje bývaly dřevěné, vyráběly se ručně a k jejich pohonu stačily jednoduché mechanizmy a voda.
Klička soustruhu

James Watt a jeho parní stroj

S rostoucími nároky na výrobky začala vznikat potřeba výkonného motoru k pohonu strojů. Koncem 18. století se díky J. Wattovi objevil první parní stroj.
Ten ale měl kovové části s tvary náročnými na přesnost, a tak již nebylo možné je vyrábět pouhýma rukama. Zde byl položen základ obráběcím strojům a prvním průmyslovým firmám, které vyráběly díly na zakázku.
Starý soustruh

Příchod automatizace

V 19. a 20. století se rozvinula sériová výroba, která byla vykonávána pracovníky na příslušných strojích, upravených dle parametrů daných dílů. Snaha o zbavení se opakované lidské práce a vidina zlepšení výrobních procesů a zvýšení rychlosti a kvality výroby vedla k automatickým strojům a výrobním linkám.
Zpočátku se tyto stroje řídily mechanicky, postupně se přidávala elektromechanika s koncovými spínači a hydraulika se servomotory. Od 60. let 20. století se začalo projevovat řízení strojů předem zhotovenými programy pomocí děrných štítků a pásek, později i magnetických pásek. S automatizací brzy přišla i digitalizace, a tak v 80. letech přišlo řízení strojů počítačem a s tím i rozvoj příslušných řídicích systémů.

Nová doba

Technologie se nezadržitelně vyvíjejí stále kupředu a rostou nároky na rychlost i kvalitu výroby. Jak už to tak bývá, automatizované a digitalizované obráběcí stroje a výrobní linky takové, jaké známe dnes, mnohokrát předčily ty původní. A to nejen svojí univerzálností, výkonem, ale i možnostmi a přídavnými zařízeními. To ale neznamená, že by se na ty staré mělo zapomenout.